O knize: 2015 / Tři seděli u kulatého stolu. Připomínali středověké mnichy oblečené do hábitů až po zem. Obličeje shromážděných byly skryty pod kápěmi, které jim zakrývaly hlavy, a ruce měli schované v rukávech na hrudi. Jediné, co od sebe všechny tři odlišovalo, byla barva oblečení. Jeden to měl černé jako havraní křídlo, druhý to měl bílé jako čerstvě napadlý sníh a třetí byl oblečený v hrubém šedém hábitu. Nějakou dobu všichni přítomní mlčeli, jako by přemýšleli o nadcházejícím rozhovoru. Setkávali se extrémně zřídka a neměli k sobě přátelské city. Spojovala je jen společná odpovědnost a také společný cíl, v jehož zájmu byli nuceni se čas od času sejít jako první, kdo byl oblečen do hrubé šedé sutany. Jeho hlas zněl podbízivě a tiše, "Víš, proč jsme se sešli." Momentálně jsme svému cíli blíže než kdy předtím. Situace je však taková, že přes noc můžeme o všechno přijít. Jako vždy v takových situacích musíme spojit své úsilí. Pokud to neuděláte nyní, nebude co sdílet.